Loupak.cz - Vtipy

„Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narození smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz...” šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou: „Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?”
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne: „Na lesní roh.”
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi: „Tak mi na něj něco zahrajte!”
Šnorer si hluboce povzdechne: „Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh!”

Jaký je rozdíl mezi Somálcem a rajčetem?
Když zmáčknete Somálce, zachrastí to. Když zmáčknete rajče, rozprskne se.

Chlubí se Američan Rusovi: „My máme tolik stíhaček, že bychom zbombardovali celé Rusko!”
Rus na to: „My máme tolik tanků, že bychom srolovali celou Ameriku!”
Do rozhovoru se vloží frajer z Čech: „My máme tolik cikánů, že by vám to stejně všecko ukradli!”

Vypráví Pepa v hospodě: „Včera jsem říkal sousedům, Ukrajincům, že bych potřeboval střelit auto.”
„A střelili ti ho?”
„Jo, ráno jsem měl prostřílené gumy.”

Potkají se dva Romové a jeden se ptá druhého: „Kam jdeš?”
„Do Tesca, koupit si svetr.”
„Tak jestli tě nechytí, kup mi taky jeden.”

Přijde Američan do trafiky: „Do you speak English?”
„Ehm, hmh, yes.”
„Marlboro!”

Pořád nahání nějakou sukni. Na tom by nebylo nic divného, ale bydlí ve Skotsku.

„Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali.”
„Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!”
„Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?”
„To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly!”

Zdá se to sice neuvěřitelné, ale svého času se ve skotském Aberdeenu mezi lidmi šuškalo, že když místní skrblík Bawter našel doma půl láhve léku proti kašli, tak poslal v zimě a za mrazu své dvě děti, aby chodili bosé po sněhu - jen aby lék nepřišel nazmar!

Přiběhne Kohn za Roubíčkem a volá už ve dveřích: „Kohne, tvoje čtrnáctiletá dcera v parku kojí!”
Na to Roubíček s bohorovným klidem odpoví: „A proč by nekojila, když má čas a mlíko?”